Klíčící chtíč

EINE KLEINE SCHUPLICK STORY
Stává se to občas, i když velmi zřídka,
že zabouchne se tužka do pravítka
a nemyslí teď na nic, než jak budou v noci spolu
uzamčeni v šuplíku kancelářského stolu.
Už teď se tužka touhou masíruje
jak s pravítkem si papír nalinkuje.
Snad čeká je spolu velké štěstí!
Snad nikdo jim ho nevygumuje!

B / LOUDÍM
Nemyslete si, také občas bloudím,
pak po přátelích radu loudím,
ale poradit? Poradit si jen tak nedám!
Já totiž nejen že rád bloudím,
já taky rád hledám!

POD KŘÍDLY
Zuzančiny prsty přejely mi po čele,
jednou zleva do prava, podruhé shora dolů.
"Dobrou noc, ať spinkaj s tebou andělé!"
"Jak to jako myslíš? My nebudem spát spolu?"
Cvak, světlo zhaslo, kroky jsou slyšet dál a dál,
s myšlenkou vilnou ještě chvilku koketuji,
pak anděli noci své iluze jsem odevzdal,
zabalil mne do křídel, více si nepamatuji . . .

PRVNÍ JARNÍ
B-F-L-M-P-S-V-Z, posílám Vám kódovanou zprávu,
že louky kvetou, slunko svítí a tak oddávám se z wostra jaru.
Děvčata bere mě to zas, jó bere mě to jako vždycky,
páč je jaro, já jsem chlap, navíc silně alergický :oD

KRÁSY SÁNÍ BEZ USTÁNÍ
Každý den si zpívám,
každý den jinou píseň,
někdy děsně hustě rapuju
a jindy jentak tiše vyju,
abych zahnal tíseň
Jsou dny, kdy jsem suverén a silák
a dny kdy povážlivě slábnu,
pak dobrá každá chvíle milá,
abych říci mohl: "O.K., zas to nějak zvládnu."
A tak nepřestávám hledat štěstí,
krásu saju, co se do mne vejde,
třeba aby bylo co promítat,
až dozvim se, že dál to prostě nejde.

SETKÁNÍ A TUŽEB ŠEPTÁNÍ
Potkal jsem dnes venku na chodníku Lucii,
mimo čas a mimo svět jsme ze široka mluvili a mluvili,
jenže ze všeho teď vybavím si jen tu rtěnku,
že slíbám-li ji Lucce ze rtů, z duše už ji nikdy nesmyji.

FAUX PAS
Honí se mi cosi v bedně,
že by touha víc než malá?
Leč chci se chovat zodpovědně,
páč situace není upé dokonalá.
Snažím se to kamsi schovat,
už vůbec to pojmenovat.
Snažím se to ustát česně,
byť né zrovna bezbolestně.

SLABÁ CHVILKA SNÍLKA
Někdy jen procházím životem suše,
jindá se rád zapomenu v labyrintu duše.
Potkat tam Tebe je jako vstoupit do katedrály.
Andílkové nad oltáři jakoby se tajuplně smáli
a já tam jen tak stojím mezi lavicemi,
tiše žasnu, sním a volám "Bože . . .
. . . mou mysl nech klidně létat,
leč nohy raděj připoutej mi pevně k zemi!"

TO TAKHLE JEDNOU VENKU HNUSNĚ PRŠELO
Ten den by nebyl nic moc,
však já tou správnou nohou vstal.
Ten den venku chcalo jako z konve,
však já jak suché chrastí vzňal
a tak Ti teda volám kotě,
to víš, listopad, dny se krátí, mračna mhouří,
však překonáš-li stud a vejdeš dál, slibuji,
že den ten z hlavy se Ti jen tak nevykouří! :oD

O NEÚPLNÉM ÚPLŇKU
Když vlci tiše tančí na paloučku
a víly teskně vyjou na měsíc,
mými chlopněmi proplouváš si polehočku
vzpomínky se z noci noří stále . . . víc a víc
Úplněk bez Tebe jeví se mi nějak neúplný
a to světlo taky nemá onu šťávu, jas a třpyt.
Nevím zda i v éteru vlny neúnavně požírají vlny,
jen sám teď pocitů plný
na ty Tvé snažím se naladit.

TOMU CO JEDE ZA MNOU
Ti řikám nech mě žít!
Nech prdel mýho auta napokoji!
Chci se jen z bodu "A" do "B" dopravit
a i díky tobě živý a zdravý!

STRÁŽNÍČEK CENZOŘÍČEK
Můj anděl mi nic špatného nepoví,
záměrně vynechává některé zprávy,
chrání mne tak, že se víc nedozvím,
než že jste v pohodě, živi a zdrávi.

NEDOBRÉ SKÓRE
Po dnešku začínám mít nekalé zdání,
že nebezpečně dobrej začínám bejt v prohrávání.
Po dnešku začínám mít kalnou mysl,
kam tuhle káru tlačit má smysl?
Ještě pár takovejch "povedenejch" dnešků
a tu kárku poslal bych nejraději pěéékně z véééršku!

V PŘEDVEČER
Vzpomeň zítra na svého rytíře bez zbroje,
jenž rozhodl se nevzdávat nic bez boje.
Ať tak nebo tak, jedno zůstane vždy jisté,
před Bohem je vítěz ten, jehož úmysly jsou čisté.

ČAS ŽÍT, ČAS BALIT
A tak zítra hned jak svůj hřbet napřímím,
se sluncem vyměním si pár pozdravů.
S čím včera jsem se vítal, zítra se rozloučím,
z dáli jsem připlul, do dáli odplavu.

AŽ SE TROCHU ODVÁŽU
Jednou Ti to všechno řeknu.
Jednou ze sebe vysypu to všechno naráz.
Snad odhodlám se dřív, než leknu.
Kdybych moc kecal, včas mě zaraz!

ZAZVONIL ZVONEC
Skončeme to, prosím, dokud je čas,
dokud není vítězů ani poražených.
Prostě jen v telefonu neuslyším Tvůj hlas,
navždy se zbavíme vzpomínek rozvášněných.
Teď to ještě vezmem oba s úsměvem,
budeme dělat, jako že jsme nikdy nebyli,
budeme dělat, že to byl všechno sen,
že když se to dělo, byli jsme opilí.

CILILINK A POHÁDKY JE KONEC